Aké sú pravidlá?
- Havnou témou musí byť pravdaže Empire
ale môžete do toho zakomponovať aj napríklad prichádzajúcu jar. Fantázia je len na vás.- Písať môžete o nejakej Empire príhode, prípadne zážitku spojenom s Empire, ... (opäť, využite svoju fantáziu).
- V básničke musíte použiť tieto slová: veliteľ, trón.
Menší príklad na inšpiráciu: https://community.goodgamestudios.com/empire/cs/discussion/22549/basen-1-cast
Čo môžete vyhrať?Naostrite ceruzky, zapnite perá a hor sa do písania!
to jsem ještě neviděl jel na mě modrej velitel.
Zvedla jsem se z trůnu zabrala jsem špónu.
Hoši všichni na hradby!!
Utvořit obranou formaci!
Bojovali jsme až do noci.
On ten modrej velitel,obranu mou neviděl.
Neposlal tam špeha a ted z boje zdrhá.
A tak teď zas v klidu chlastám svojí medovinu.
:-D
Byl jednou jeden velitel,
projel vichřici kníže Zbyněk.
Sám a sláb s vlky v patách.
Tu hle něco uviděl,
i snesl se dolů z kopce a hle viděl mladé jezdce,
co problém s pytláky měli.
I tasil meč svůj meč rukou kovaný z dračího plátu
vyrobený.
Ze všech sil sebral se a loupežníky pokusili zastrašit se,
tu hle vlci vijí a vrčí jak kdyby, nejedli století a ani století nadcházející.
jezdci tasili katany, kuše a luky co sebou měli.
začal boj ukrutný a nemilosrdný
bojovalo se noc celou i dne kus.
Loupežníci po boji ukrutném padli
a jako zbabělci utekli a to i velitel z trůnu sesazený, bodejť by ne když byl Zbyněk cvičen v těch nejtvrdších kasárnách.
Vyčerpaní vlci tažení své vzdali a na ramena packy vzali.
Po cestě daleké šel Zbyněk a přátelé jeho nový do země své rodné kde kočovní samurajové plenili a dráždili nebohý lid země této.
o tom ale až príště
avšak nikdo nechce přijít do kontaktu, s elitními veterány.
Na ostrovech najednou,
jede se tak super,
snad s tím zase nepohnou,
to bych si stěžovat musel.
Občas jedu útok, a někdy kdybych věděl,
že se na mě vykašle, i můj poslední velitel.
Nikdy bych útok neposlal,
a z odvety se nepos...
A tak když bitvu prohraju,
smuteční píseň zahraju.
Za všechny ty chudáky,
z kterých jsem udělal vojáky.
Do této hry, už jsem dal pár tisíc korun,
ale ani to mi nestačilo, abych usedl na trůn.
Takovýto úkol, najednou líbí se mi svět,
protože takovéhle básničky skládám už 11 let.
)) neni som z nej spokojný nevedel som inu no )ne každý jest hoden trůnu,
Ale ten kdo hoden je nepřichází,
mlčí sedíc doma sám.
Ale do boje jednou vytáhl své voje
Nezkušený byl to pán
do pasti padl sám
pobyti jeho voje
už nikdy se nevrátily ke svím rodinám.
výkupné chtěli za něho
otec ale nic netušíc,
myslel jen na víno a jídlo
ale o syna připravit se nenechá.
Armáda byla to veliká
zrada se však chystala
baroni loupeživý vyvrhelové, zrádci
vzbouřily se najednou.
naplnila se sudba
drak vylezl z díry
spályl vše co zbylo z armády
zničil hrad i dům
Drakovi se postaviti muže jen král
ale král nebyl k nalezení
schovával se pod postelí
ten se bojí i myší
povolaly drakobíjce
drahý to byl obchod
draka zabily a vojáci hrady opravili
Říše se rozpadla
a nikdy už na zlatý trůn člověk nesedl.
nikoliv na latrýně
válel jsem si špeka
u stolu a šneka na víně
a najednou přišel za mnou velitel
že zapoměl nějaký sudý dělitel
tak jsem poslal pro kata
ale bolela ho pata
a navíc zpadnul na vrata
tak jsem zavřel hospůdku
abych si neudělal ostůdku
aby v tom nebyla hrubka
upadla mi křupka
potom jsem si přál
aby se konal bál
ale princezna to odmítla
a kata bolela pata
tak jsem ji musel pověsit sám
protože provaz je krám
tak se provaz přetrhl
hlavu jsem ji utrhl
děkuji když budete dobře hodnotit..........petr buriánek....náborář flames predator
Můj trůn chtěl zabrat krutý pán.
A dal se v bitvu v širý lán.
Můj trůn chtěl zabrat, nezbeda.
Však bát se ho, toť netřeba.
Byť vojsko jeho k hradu mému kráčí.
V čele velitel, jenž meč rád v krvi smáčí.
Tak smůlu má ten krutý pán.
Tak pravil můj hrdinný kastelán.
double monkey
Byl jednou jeden velitel,
říkali mu spasitel.
Jednou z rána bili na poplach,
před hradbami starý nepřítel,
spřádá plány.
Se všemy jeho silami,
Vyjel do mé obrany.
Střetli se obě strany.
To byly rány!
A staří známý?
Hodili je do hluboké jámy.
Útok byl potlačen a nepřítel zmrzačen.
Volejte sláva.
To je ovšem výborná zpráva.
„Usedni nám na trůn pane“ volali poddaní.
Na nic nečekali a za nedlouho mu říkali králi.
Pak přišla zpráva od nepřítele,
sousední království vyhlásilo válku.
Sousední král měl keci.
„Jsi jen malý, když přikážu padneš“.
Nepřítel chtěl válku,
dostal pálku.
Snad už bude zticha šíp mu kouká z břicha.
strážný zas z věže do dáli hledí
Holubička míru už odlétla mi
nevím co čeká mě za pohromy
Rubíny za verše můžou mi pomoci
proto zde veršuji od rána do noci.
Hra je to zábavná, baví mě moc
a tak ji budu hrát než přijde noc.
kamarát sa hnevá veliteľa nemá
Kráľov trón prázdny bol
nik nemal slávy oj
Keď konečne slávu má
hráč na neho zamáva
Do vody sa pustíme
ozdobáky zhodíme
Drevo, kameň ťažíme
útoky vydržíme
Šermiar krásne šermuje
z veže to kráľ sleduje
Koleso sa točí
šťastie tam vyskočí
Vzhľady krásne získame
útok pekne vyhráme.
Empire hraju ve dne v noci
„kradu“ čas na hru doma i v práci.
Neoblíben se tak stávám
s Empire lehám, s Empire vstávám,
vizi mám jen jednu,
zlatý trůn hráče i v březnu,
k tomu „tuním“ velitele,
ostatní jde do „zádele“,
jak však koukám kolem sebe
hráči mizí, u mne i u tebe.
Měl jsem v noci strašný sen
v Empire jsem zůstal jen jeden.
Velitel spáčů
Boje o trůn začaly,
po koruně každý touží,
obránci však zaspali,
špatně doma v hradě slouží.
Jednoho dne nepřátelé přišli,
všechny hrady rozmetali,
vojáci však sotva vstali,
a už zase tvrdě spali.
Moci se rychle chopil velitel,
spáčům vydal rozkazy,
nebyl z něj však přemožitel,
oné spáčské nákazy.
Bojovat za svůj hrad vyrazil,
oblékl se reliktně,
na své cestě několik hlav srazil,
nevěděl však čích přesně.
Bitevní hřmot slyšet byl,
škleby proti plamenům,
velitel se vyděsil,
přišel konec jeho dnům.
Reliktní svůj meč vytasil,
do boje se vrhnul,
nepřátele zaskočil,
když se šklebům vyhnul
Po boku plamenometčíků,
ve svém boji pokračoval,
pobil mnoho lučištníků,
každou ranou další omračoval.
Když už velitel uznal - tady končím,
náhle uviděl armádu, která má pořád moc,
nemohl uvěřit svým očím,
to spáči mu přišli na pomoc.
Do čela svých lidí se postavil,
ve svém boji pokračoval,
ale dříve než se nadál,
poslední z nepřátel ho dostal.
Na velkou říši paprsek světla dopadl,
noc končí a lépe bude snad,
na trůn nový pán usedl,
ten pán, jehož velitel tak hrdinně pad.
jenž vlastnil lány rýže.
Král loupeživých baronů,
bez okolků a pardonů,
vykradl mu všechny spíže.
Veškerá sklizeň v tu ránu,
byla u barona na hradu.
Sežral jí asi půl tuny,
k tomu porci pečené kuny.
To ale baron netušil,
že na umíráčka zabušil.
Ta rýže jedna kradená,
z navlhlých spíží byla zkažená.
Baron sedí na latríně,
přemýšlí o vlastní vině:
"Proč jsem toho knížete okrad?
Teď mám pod latrínou mokřad."
Zatímco baron v kadiboudě trůní,
kníže se dostal přes království trní
a vzal si zpět své rýžové zrní.
Velitel knížete hrad dobyl a zabral,
ten baron to pěkně zbabral.
Proto, moje milé děti,
krást se málokdy vyplácí.
Dopadnete, jak ten baron,
co se dodnes v kadibudce potácí.